Důvěra

Důvěra je jedním z nejdůležitějších článků spolupráce s koněm. Chceme, aby nás kůň poslouchal, aby nás vozil, přenesl přes překážky.... Co proto ale děláme my? Opravdu chceme, aby kůň jen slepě poslouchal, co se po něm chce? Jak docílíme toho, aby s námi byl kůň rád? V první chvíli si musíme uvědomit, že kůň je živý tvor, který také cítí, né jen náš dopravní prostředek, čí sportovní náčiní. Musí se z nás stát leader, to znamená šéf, ale zároveň podpora. Kůň musí vědět, že u nás nalezne klid a musí mu s námi být dobře. Určitě dobře znáte situace, kdy jdete pro svého koníka do výběhu a on se radši otočí a jde pryč. Proč se tak děje? Koník to má spojené s tím, že když přijdete, čeká ho něco nepříjemného - tím nemyslím, že mu musíte zrovna ubližovat, prostě po něm chcete něco, co se mu dělat nechce. Jak ale docílit toho, aby to tak nebylo? Musíme si vytvořit vztah a vztah bez důvěry a respektu nefunguje. O respektu později. Kůň musí vědět, že za ním nechodíte jen když něco chcete. Ideální je čas trávit společně ve výběhu - ono pozorovat koně je také moc pěkné a lecos nás to naučí. Důležité je chodit na procházky - je to cizí prostředí, ve kterém je kůň obezřetnější. Důležité je procházku nedělat nudnou - támhle obejít strom, támhle zatočit, zastavit, zacouvat, rozběhnout se, nechat napást.... Fantazii se meze nekladou. Čím začít? Ideální, obzvláště pokud je koník bázlivější, je začít budováním důvěry ve výběhu, na který je zvyklý, pokud je tam příliš velké stádo můžu zvolit jiný výběh či kruhovku. Je potřeba aby měl dostatek prostoru na možnost volby - dostatek prostoru, kam před vámi může utéct. Pro počáteční motivaci můžu použít pamlsek, ale nesmí to přejít v to, že kůn jde za vámi jen kvůli dobrotě nebo hůř, by se dobroty doprošoval, to znamená, že ho na dobrotu nelákám. Důležité je postavení těla, musím zaujmout polohu "pojď ke mně", tak trošku se schoulím a snažím se zaujmout takovou pozici, aby se za mnou kůň musel otočit, aby mi musel věnovat aspoň pohled. Koně jsou zvědaví, oni přijdou, někdy to trvá chvilku, jindy déle, ale vždy přijdou. Důležitá je trpělivost a klid, nevzdávat to po prvních 10-ti minutách, kdy se nic neděje. Pro inspiraci přikládám video s kobylkou Riki, které se za člověkem opravdu moc nechce....